Můj život bez tebe nemá cenu

autorka: Severusoložka

Blog: http://severusolozka.blog.cz

Ples a Draco…

Hermiona stála opřená o zábradlí mostku mezi hradem a sovincem a zamyšleně poslouchala rozhovor svých dvou kamarádů. Bavili se o zahajovacím plesu k znovuotevření školy, Miu tohle téma nijak nevzrušovalo, ale byla toho plná škola. Od doby, co jí Smrtijedi zabili rodiče, se změnila. Podívala se na Rona a usmála se, věděla moc dobře, že by s ní chtěl jít, ale neměl odvahu ji pozvat. Stejně ho pozve nakonec sama, když se k tomu on sám neodhodlá…

Najednou k nim přicházel Snape, všichni tři se po sobě podívali. Zastavil se a spustil již ohranou písničku.

"Myslím, že vám odečtu pár bodů za vaše nevhodné oblečení, slečno Grangerová…" ušklíbl se, když pohledem přejížděl po její rozepnuté košili a krátké sukni.

"Klidně si nám strhněte bodů kolik chcete , milý pane profesore.." dořekla s takovým obličejem, jaký by jí mohl závidět sám obávaný profesor lektvarů.

"Nezahrávejte si se mnou, slečno!" řekl nebezpečným hlasem a odešel, černý hábit za ním jen vlál.

"Magor, on si snad myslí, že se ho zaleknu, nebo co!" zamračila se a hleděla za Snapem s neskrývanou nenávistí.

"Tak pa, Mio, my musíme na hodinu…" řekl Ron a spolu s Harrym odešli.

Mia tam zůstala sama a pohodlně opřená si vychutnávala lehký podzimní vánek.Ztratila chuť se nějak vzdělávat, zajímá ji jen složit OVCE-závěrečné zkoušky a přejít se svými kamarády na bystrozorskou akademii.A taky ji zajímá Ron… Ano, musela si přiznat, že by byla ráda s ním. Už u nich rok bydlí, ale ne jako jeho dívka. Pozve ho na ples a bude to.Sama pro sebe se znovu pousmála.

Ze zamyšlení ji vytrhla vysoká blížící se postava. Proti ní šel Draco Malfoy. Oba, spolu se Snapem tvrdili, že jsou na straně dobra. Teď horlivěji než kdy dřív za těch šest let. Mia věděla proč, blížila se Bitva. Bitva s Voldemortem. Zkrátka Mia, Ron a Harry nevěřili oběma ani slovo.Blížil se k ní svou obvyklou sebevědomou chůzí. Mie se usadil na tváři úšklebek, byla pevně rozhodnutá se na něj šklebit po celou dobu, co bude procházet. Proto ji překvapilo, když se zastavil a promluvil.

"Co tady tak sama, Grangerová? Kde máš Pottera a Weasleyho? Co když bych tě teď napadl?" smál se zlomyslně.

"Běž do háje, Malfoyi. Buď řekni, co po mně chceš anebo jdi dál!" Draco se zatvářil překvapeně a hned pak zahanbeně. Sklopil oči a vychrlil:

"Chci, abys se mnou šla na ten ples, Hermiono…"

"COŽE?!"

"No, slyšelas, chci, abys šla na ten ples se mnou, Hermiono! Pokud teda už někoho nemáš…"

"Nejsi nemocný?! Obávaný Draco Malfoy zve mudlovskou šmejdku Grangerovou na ples! Nemáš horečku?" přistoupila k němu s hraně ustaraným výrazem a přitiskla mu ruku na čelo. Draco ji v mžiku přitáhl k sobě a vášnivě ji políbil. Stála tam jak opařená a nevěřícně na něj koukala.

"Na co s to sakra hraješ?! Proč jsi mě políbil a proč mě vůbec zveš?!" křičela na něj a z očí jí sršely blesky.

"Zvu tě, protože chci, líbám tě , protože chci, Grangerová…" usmál se na ni.

Je možné, že to byl starý dobrý nafoukaný, povýšenecký Malfoy, který se na ni mile usmál? Kterému ona přikývla, který právě odešel a nechal ji tam stát jak solný sloup?

Celý týden byla jako ve snách. Ron s ní nemluvil, když mu řekla, že už někoho ma a odmítla mu prozradit koho. Najednou jí bylo jedno, že s ní Ron nemluví, bylo jí jedno, že jde na ples s Malfoyem. Jako by jí něčím omámil, jako by jí podal nápoj lásky. Několikrát nad tím i přemýšlela, ale nakonec to vyloučila.Přece by poznala, kdyby byla pod účinky nějakého lektvaru a navíc Draco neměl žádnou možnost jí něco takového podstrčit. Přestala nad tím uvažovat. Objednala si ty nejhezčí a nejdražší šaty, co měli u madam Malkinové a už jen čekala na zítřejší ples.

"Hermiono!"

"Co, co …?" Harry ji vytrhla z už asi stého přemýšlení o Dracově polibku. Dnes večer měl být ples. Ron ani nepřišel na oběd a Harry na ni teď už asi hodnou chvíli mluvil, ale ona ho nevnímala.

"Ale nic, ty jsi jak v transu!" Harry byl naštvaný, Mia ho vůbec nevnímala a Ron byl tak rozzuřený, že když něco vypustil z pusy, tak to byly jedině nadávky na Miinu adresu.

"Hm… asi se půjdu projít a pak rovnou chystat na ples…Hm a Ron přijde?"

"Nevím, ale spíš ano, říkal, že si to nikým nenechá pokazit!"hodil po ní rozzlobeným pohledem a odešel. Harrymu se vůbec nelíbilo, že Mia má jít na ples s někým, koho jim neche prozradit, to nevěstilo nic dobrého, zvlášť teď musel na své přátelé dávat pozor- když se blížil jeho souboj s Voldemortem. On by neváhal a umučil by je k smrti oba-Rona i Miu.

Mia se celé odpoledne procházela po školních pozemcích a brouzdala se spadaným listím. Musela myslet na ten zatracený polibek. Co tím sledoval? A proč se jí to proboha líbilo? Miluje přece Rona a bydlí s ním! Stačilo jen mu to říct… ale teď?! Tohle jí nikdy neodpustí! Tak proč jde s Malfoyem na ten ples? Proč mu nedokáže říct ne?! Hlavou jí vířily tisíce otázek a ona se radši rozhodla, že se půjde do věže připravit na ples.

* * *

Ron stál s Harrym pod hlavním schodištěm a čekali na Hermionu. Harry šel s Lenkou Láskorádovou, ale Ron všechny dívky zarytě odmítal.

"Harry? Proč ještě nejdeme do Velké Síně?" zeptala se nesměle Lenka.

"Ron by chtěl vědět s kým-" Ron po něm střelil pohledem "totiž - my bychom chtěli vědět s kým jde Hermiona." Dořekl Harry. Ron jen nepřítomně civěl na schody.

"Aha, tak dobře." Přikývla Lenka a posadila se na nejbližší schod.

Byli už poslední, jen Malfoy ještě nervózně stepoval pod schody, na sobě svůj zbrusu nový a příšerně drahý společenský hábit, a vrhal na ně tři opovrhující pohledy.

"Co tady sakra dělá ten Malfoy?!" vztekal se Ron.

"Počkat…" došlo mu, co se tam děje, ale to už Mia scházela po schodech. Měla na sobě nebesky modré šaty se spadlými rameny a obrovskou princeznovskou sukní. Ron na ní omámeně koukal, když se chytla Draca za ruku a vešla s ním do Velké Síně. Vtom mu došlo, že jde s Malfoyem!

"Harry? Budeš mě chodit do vězení navštěvovat? Já toho prevíta totiž zabiju!"

"Rone, klid - musíme jít, jsme poslední!" A Harry už Rona táhl do Síně, kde byla spousta malých stolečků po třech a čtyřech. Miu našli sedět s Malfoyem u stolku s Deanem a Hannah. Dean ukázal na Miu a jen pokrčil rameny.

Když se všichni usadili, vrhl Brumbál po Mie a Dracovi znepokojující pohled, ale hned vzápětí se zářivě usmál a začal svůj proslov.

"Milí studenti sedmých ročníků, zahajuji váš poslední rok zde. Už jen malý krůček a jste u cíle své cesty. Blahopřeji vám. Ale teď dost řečí, přeji příjemnou zábavu!"

Všichni si objednali pomocí kouzelných jídelníčku, kterým stačilo poručit a měli jste jídlo na stole. Ron jen zuřil a nejedl a když se pak při jedné z pomalých písniček Mia tiskla k Malfoyovi, nakvašeně odešel spát. Usnout se mu však dlouho nepodařilo.

* * *

Mia zatím tančila s Malfoyem. Vdechovala jeho vůni a nevšímala si užaslých pohledů všech svých spolužáků. Nikdo nemohl uvěřit, že nejlepší kamarádka Harryho Pottera, zarytě bojující za dobro, teď tančí s jeho úhlavním nepřítelem, jehož otec jí zabil rodiče a umučil pod Voldemortovými ochrannými křídly plno dalších lidí.

"Nechceš se projít?"zeptal se Draco omámené Hermiony.

"Ano, samozřejmě… " To už ji Draco někam vedl a ona netušila kam, jen za ním poslušně šla.

Najednou si uvědomila, že jsou mimo bradavické pozemky. Jakoby se probrala z hlubokého spánku.

"Draco? Kam to jdeme? Kam mě to vedeš?" snažila se mu vytrhnout, ale on nepovolil.Cítila nebezpečí...

"Jen klid, jdeme někam, kde nás nikdo nebude otravovat." A v tu ránu ji chytil ještě pevněji za ruku a přemístil se s ní.Mia pocítila známý pocit, jako když vás někdo vtahuje do úzké hadice, věděla, že se s ní Draco právě přemisťuje někam, kde ona rozhodně být nechtěla.

Přistáli na tvrdé kamenné podlaze starého zašpiněného pokoje. Byla tam tma a jen uprostřed stála obrovská masivní dřevěná postel…

Neznámý dům a pátrání…

Mia se třásla od hlavy až k patě, měla šílený strach…

"Draco, kde to jsme? Proč jsi mě sem vzal? " ptala se ustrašeným hláskem.

"Jsme tu, abychom mohli být sami… " řekl a vrhl se na ni. Hodil ji na postel a začal ji prudce líbat. Stiskl ji paži tak silně, až za sebou jeho ruka nechala stopy modřin. Mia se strašně lekla a snažila se ho odstrčit, ale měl příliš velkou sílu.

"Dost, já nemůžu! Draco - DOST!"

Neposlouchal. Trhal z ní šaty, choval se jako nenasytné zvíře. Hrubě ji znásilnil a nezajímal ho její křik a bolest. Když pak odešel, Mia zůstala ležet na posteli. Na sobě plno modřin a jen potrhané šaty. Bolelo ji tak břicho, že se nemohla ani pohnout. Nikdy se necítila tak poníženě a nešťastně jako teď. Jak byla hloupá, když někomu věřila. Nenaučila se už dost, na to, aby si někoho pouštěla k tělu?! Co s ní hodlá dělat? Co když tu umře hlady anebo ji zabijí? Během té odporné hodiny, co snad byla nejdelší v jejím životě se jí všechno zhroutilo.Už nikdy neuvidí Rona a ty jeho krásně zelené oči… I kdyby ji našel, už ji nebude chtít, ne takovouhle.Připadala si špinavá a k ničemu, jako použitá věc... Ztratila naději. Ležela tam dlouhé hodiny, když vtom uslyšela za dveřmi hlasy.

* * *

"RONE! Vstávej!" křičel Harry a strhl z něj pokrývku.

"Co se děje, Harry?" Zmateně se posadil na posteli a vytřeštil na Harryho oči.

"On unesl Hermionu!"

"COŽE?!"

"Malfoy unesl Miu! Jdeme ji hledat, musíš s námi!"

"Bože! Už jdu…" Ron byl vyděšený k smrti a rychle na sebe hodil košili s džínami a utíkali dolů, kde na ně čekali Brumbál, McGonnagallová, Tonksová a Moody-ti nejlepší kouzelníci. Mlčky vyšli před hrad a začali prohledávat všechna místa, kde mohla Mia být.

Když uslyšela Mia hlasy, prudce se posadila a škublo jí při tom bolestivě v podbřišku. Sykla bolestí. Byly to dva mužské hlasy, dostala strach, ale neměla kam utéct.

Vtom vstoupil do pokoje Lucius Malfoy a zavřel za sebou dveře. Ve skulince Mia zahlédla Dracův obličej, pocítila směsici neuvěřitelného vzteku a zaslepující hrůzy z toho, co ji čeká. Lucius přejel její šaty a s nenasytným pohledem se zastavil u jejího dekoltu. Mia si šaty držela co nejvíc u těla, ale vzhledem k tomu, že z nich bylo pár špinavých cárů, tak se jí moc nedařilo zakrýt své pohublé, dobité a špinavé tělo. Luciuis se ušklíbl.

"Tak tebe Draco přivedl jako kořist, no, budeš se jistě hodit a nejen do služeb temného Pána…" Mia nebyla schopna hrůzou mluvit.

"Tvoji rodiče se bránili, tak doufám, že budeš poslušnější!" smál se jí do očí.

"Moji přátelé mě najdou a pomstí moje rodiče!" hlas se jí až nepřirozeně moc třásl.

"O tom pochybuji. Ty teď zaplatíš za to, že jsi mudlovská šmejdka a pak se ještě ráda přidáš na naši stranu - to mi věř!"dořekl s úsměvem.

"CRUCIO!!!" Mia se svíjela bolestí tak dlouho až omdlela. Kletbou nejhorší z nejhorších je přinutil svíjet se na špinavé podlaze..jak dlouho tady ještě bude...

Harry s Ronem zatím prohledali další podezřelý dům a stále Miu nenacházeli, byli už všichni nervózní, zoufalí a unavení. Ale na tvářích všech se zračilo odhodlání - nenechají Miu na pospas, i kdyby měli hledat celou noc a další den. Jenže Mia už by nemusela tuhle noc přežít. Vydali se tedy do posledního sídla Smrtijedů. Když vešli do hnusné a zatuchlé chodby, Ron se otřásl hrůzou. Tady Mia nemohla tak dlouho přežít. Co kdyby už byla…? Ne, je to silná holka - neustále se ukliďňoval. Zpoza rohu na ně vytryskl zelený paprsek smrtícího kouzla.. Začal boj se všemi Smrtijedy, co tu byli.

"Ach bože, Mio!"

Když se Mia probudila, uviděla nad sebou stát Luciuse. Měl na sobě jen černé kalhoty a právě si rozepínal pásek. Chystal se ji zase znásilnit. Mia se jen bezbraně schoulila do koutku, čekala už jen to nejhorší. Neměla sílu se bránit a ani by to nemělo smysl. Strhal z ní šaty a odhalil tak celé její tělo, začaly jí téct slzy. Choulila se tam nahá v tom studeném koutě a už čekala jen smrt. Lucius jí vrazil facku a znova a znova si jí bral s takovou samozřejmostí jako by byla jen levná děvka.

Vtom se ozvala rána a další, Lucius se otočil a v tu ránu tam vrazil Harry. Lucius se napřahoval, že po něm vyšle smrtící kletbu, ale Harry byl rychlejší. Vyslal po něm odmršťovací kouzlo, Lucius narazil do stěny a rozbil si hlavu. Harry spatřil krčící se tělo v rohu a vtom do něho vrazil Ron. A po něm všichni ostatní. Zůstali tam stát jako opaření a jen zírali na krčící se tělo ve vzdáleném, tmavém koutě. První se vzpamatoval Ron a rozutíkal se k Mie.

"Ach bože, MIO!!! Co ti to udělali, moje malá?Bože můj... Neboj, už je dobře…" Ronovi po tvářích stékaly slzy, když si sundával košili, aby Miu do něčeho zabalil.Vzal ji do náruče, ozvala se další rána.

"Rychle odtud!" vzpamatoval se Harry a spolu s Ronem se probojovali tím hrozným domem a přemístili se rovnou k Bradavicím. Utíkali na ošetřovnu, jak rychle jen dokázali…Madam Pomfreyová byla jejich jediná naděje.

Dlouhá cesta

"Madam Pomfreyová, pomozte nám!RYCHLE!!!" zařval Ron zoufale, když viděl bezvládně visící Miu ve své náruči. Poppy vyběhla ze svého pokoje v županu a byla na smrt vyděšená.

"Bože, čekala jsem zranění, ale tohle ne…"

"Rychle, musíte jí pomoct!"

"Položte ji sem," ukázala ošetřovatelka na nejbližší postel. Ron položil opatrně Miu do peřin a stoupl si nad ni.

Madam Pomfreyová ji prohlédla a ohmatávala pohmožděniny. Po chvíli promluvila:

"Mohu vás částečně uklidnit, pane Weasley. Je podviživená, po těle má četné pohmožděniny, zlomenou ruku..."

"Proč ale nemluví a nereaguje?" řekl Ron a stiskl Miinu ruku.

"To je jen přílišné vyčerpání. Stačí pár lektvarů a vydatná strava a bude fyzicky v pořádku. Je tu ale něco, co mě znepokojuje - " odmlčela se - "podle krve na stehnech bych soudila, že byla znásilněna a to ne jednou…Může mít vnitřní zranění a kvůli tomu budeme muset zavolat někoho z nemocnice."

"Znásilněná?Ale - ale - to není pravda, nemůže být…"Ron se nešťastně zhroutil do křesla.Harry tam jen tak stál s obrovskou zlostí v obličeji.

"Tohle jim nedarujeme, Hermiona je to nejdražší, co máme. Poppy, můžu nějak pomoci?"zeptal se.

"Ano, Harry zajděte pro profesora Brumbála. Pak najděte skřítky ať připtaví slečně nějakou kašovitou stravu a dál přineste nějaké oblečení."

"Dobře, všechno zařídím." Harry shrbeně odešel.

"No a my , pane Weasley budeme muset slečnu vykoupat a pak jí dát všechny příslušné léky.Rona jakoby vytrhla z transu.

"Ano, udělám cokoliv…"

"Takže já jdu napustit vanu teplé vody a vy ji zatím vysvlečte a přineste do koupelny.Vy to zvládnete!" poplácala ho po rameni, když uviděla vyděšený výraz v jeho tváři. Odešla a nechala Rona, aby splnil nelehký úkol. Pustil se do toho, bylo to pro něj hrozně složité. Když sundával z Mii svou košili odhalujíce tak její zubožené tělo stékaly mu po tváři slzy. Vzal ji a opatrně do náručí a nesl ji do koupelny.

"Opatrně ji položte do vany a omyjte ji houbou. Ale opatrně!" Ron ponořil Miino tělo do vody a ona sebou malinko cukla. Uslzeně se usmál - to je dobré znamení. Omyl roztřesenýma rukama její tělo a snažil se jí neublížit. Pak ji schoval do osušky a přenesl vedle, kde ji zabalili do teplých pokrývek. Madam Pomfreyová dala Mie povzbuzovací lektvar a vyčarovala jí kolem ruky sádru.

"Začíná trošku přicházet k sobě." Špitla Poppy. A opravdu - Mia trochu pootevřela oči a pootočila hlavu k Ronovi.

"Miunko… Jak ti je?"

"Dobře…" Ron se usmál a políbil ji na čelo.Když ji prohlédl lěčitel z nemocnice sv.Munga pro kouzelnické choroby a úrazy a zmizel, dorazil Harry s Brumbálem.

"Tak tady máte oblečení a jídlo, zkuste Hermionu obléct a nakrmit. My jdeme zatím všichni vedle." Řekla madam Pomferyová a vedla Harryho s Brumbálem do svého kabinetu. Ron vzal svoje tričko, co přinesl Harry a obléknul ho Mie, pak ji začal po lžičkách krmit kaší. Vypadala, že se docela vzpamatovává. Ještě jednou se na ni zářivě usmál a byl šťastný, že už jí nemůže nikdo ubližovat. Čekala je však ještě dlouhá cesta…

Zlý sen.

Když Mia usnula Ronovi v náručí, rozhodl se jít vedle podívat za Brumbálem a ostatními. Ve dveřích se však zastavil, vyrušil jeho, Poppy, Minervu a Harryho v prudké hádce.

"Nemůže tu zůstat, je to velice těžký případ. Musí do nemocnice, zvlášť když ho tu chcete nechat!"křičela Poppy po Brumbálovi, Rona to hluboce znepokojilo, na Brumbála nikdy nekřičela.

"Poppy, víte, že si zaslouží šanci. A slečně bude nejlíp s panem Weasleym, to víte taky!"

"Albusi, nehápu, jak si můžeš myslet, že je v tom chlapci něco dobrého!" ozvala se Minerva.

"Pokud tu zůstane Malfoy, tak odcházíme my a to všichni tři!" zvedl se Harry. Ron byl zmatený. Harry si ho všiml.

"Co se to tady děje, Harry?!"

"Á, pane Weasley!" zvolala Brumbál a poprvé u něho Ron uviděl nucený úsměv.

"Řekněte mi, co se děje!" řekl nakvašeně Ron, když se všichni začali rozcházet. Strnuli a znovu se posadili na svá místa v křeslech.

"Posaďte se." Vyzval Rona Brumbál.

"Jde o to, pane Weasley, že chci dát šanci panu Malfoyovi přidat se na naši stranu a ostatní s tím nesouhlasí."

"Já tady s tím prevítem nezůstanu ani minutu, musel bych ho zabít!"

"Dobře, ale uvažte to, že ho odsoudíme k smrti, když ho necháme venku, kde ho chtějí teď všichni Smrtijedi, které zradil, zabít! Jistě, to, co udělal slečně Granbgerové je odporné, ale nevěděl, co tím způsobí a navíc ji nedostal do rukou nikdo ze Smrtijedů, to by dopadla hůř.. Chápu vaše rozhořčení, to, co mladý pan Malfoy udělal je neodpustitelné, ale pomohl nám porazit Smrtijedy v domě a ještě se k nám přidal a my v dnešní době potřebujeme každého!" Harry vypadal, že s ním nebude souhlasit asi nikdy, ale Ron prohlásil:

"Dobře, klidně ho tu nechte, ale k Mie se nesmí přiblížit ani na metr a ať se radši neukazuje před nikým z nás. Vy ho tu chcete nechat - je to vaše škola, a Mia by odsud nechtěla odejít, je to pro ni důležité a proto zůstaneme, ale nepočítejte, že se budeme bratříčkovat s Malfoyem. Ať přešel k nám nebo ne. Je to pořád prevít a to, co udělal Mie se nedá zapomenout. Nechápu vaši schopnost vidět v každém parchantovi něco dobrého.Klid, Harry." Dodal, když užuž Harry otvíral ústa. Ron odešel a Poppy také. Harry šel za Ronem a Miou. Brumbál s Minervou tam zůstali nešťastně sedět.

Ron se posadil na Miinu postel. Harry k němu přišel a stiskl mu povzbudivě rameno.

"Rone, to, co jsi udělal bylo moudré."

"Nevím, jestli jsem udělal správně, Harry…"

"Ale ano, neboj, musíš teď být hlavně s Miou, ona tě potřebuje víc než kdokoliv jiný…" po těch slovech Harry odešel.

Poppy se zeptala, jestli u ní Ron zůstane, když vešla do pokoje.

"Ano, běžte klidně spát madam." Poppy odešla a Ron si lehl vedle Mii a hned vyčerpáním usnul. Zdály se mu nehezké sny o představách Miiného utrpení. Věděl, že ty ho teď budou pronásledovat nejen ve snu.

"Nééé, pomoc!!!" Rona probudil křik. Mia křičela ze spaní, asi se jí něco škaredého zdálo. Vzal ji do náruče a pokusil se ji uklidnit.

"Jen klid, Mio, uklidni se, jsi v bezpečí…" Probudila se a vytřeštila na Rona oči. Měla v nich prázdný výraz, který ho tolik děsil.

"Mio?" zašeptal opatrně. Mia se rozhlídla a pak na něm spočinula pohledem.

"Rone…"vydechla úlevně. Stulila se mu do náručí a rozplakala se. Byla rozespala, slabá a bylo jí zle, ale cítila se šťastná. Vrátil se pro ni.

"Rone…" Pořád tomu nemohla uvěřit. Je v Bradavicích. Doma. A s Ronem… Hladila ho po tváři, nemohla uvěřit tomu, že je skutečný a že to není jen sen.

"Neplač, Mio, už je dobře…" políbil ji na ruku, měla na sobě jen jeho tričko. Chtěl zajít pro nějaké oblečení.

"Zajdu ti pro nějaké oblečení, počkej tu beruško chvilinku…" A už se zvedal, Mia ho však prudce chytla za ruku a vypadala k smrti vyděšeně.

"NE!"

"Mio, já jen zajdu pro něco na oblečení, abys nemusela být nahá…"

"Ne, nechoď, já tady nechci být sama!"

"Dobře, pošlu teda vzkaz Harrymu, neboj, zůstanu u tebe." Ron se usmál, když viděl úlevu v její tváři, ale vyděsila ho její reakce. Byla až příliš vyděšená. Napsal na kus pergamenu vzkaz Harrymu, mávl hůlkou a vzkaz zmizel.

"Harry za chvíli přijde a donese ti něco na sebe, ano?" Sedl si k ní na postel.

Harry za minutku přichvátal s plnou náručí oblečení.

"Ahoj, do ložnice Hermiony nemůžu a tak jsem přinesl tvoje oblečení, doufám, že jí nebude moc velké…Ona už je vzhůru? Hermi?" Mia se otočila na Harryho a pousmála se na něj unaveně.

"Jak ti je?" přiběhl k posteli.

"Dobře…"

"Promiň, Harry, že jsem tě vzbudil tak brzo!"

"To nic…Tak se držte a já přijdu po vyučování. Rone, půjdeš taky?" když ale uviděl děs v Miiných očích při zmínce, že by Ron mohl odejít, ihned pochopil, že ji tu nemůže nechat samotnou.

"Tak já vám vše donesu. Ahoj odpoledne." Odešel a přemítal o tom, co se stalo s Miou.

"Tak, Miunko, chceš se obléct do čistého? Mám tady tričko a kalhoty, které by ti mohly být jen tak o tři čísla větší…" usmál se na ni. Snažila se obléct a držet si při tom deku u těla, ale se zlomenou rukou jí to moc nešlo. Trošku zčervenala.

"Pomůžu ti." Nabídl se Ron a snažil jí přetáhnout tričko přes hlavu a dívat se při tom jinam než na její obnažený dekolt.

"Tak jsem to zvládli." Usmál se na ni rozpačitě, když vyčerpaně ulehla.

"Hm, Rone?"

"Ano?" se zájmem na ni pohlédl.

"Proč jsi pro mě přišel?" Ron se na ni vyděšeně zadíval.

"Co je to proboha za otázky? Jsi moje všechno!" Ron byl v šoku z toho, co řekla. Proč se takhle Mia ptá?

"Já jsem myslela, že už mě nebudeš chtít, když jsem mu naletěla…" sklopila oči.

"Pojď sem…"objal ji a pohladil po vlasech.

"Mio, ty budeš vždycky moje všechno. Nikdy tě neopustím a nikdy tě nikomu nedám, jasný?"

Dlouho tam spolu leželi v těsném objetí a rozumněli si i beze slov. Mia Rona dost vyděsila tím, jak se divila, že pro ni přišel. Představoval si, jaké to muselo být - ležet tam v tom špinavém koutě a pomalu ztrácet naději, že vás někdo vysvobodí. Po tělě mu přejel mráz. Sevřel pevněji Miu v náručí a byl neskonale rád, že ji měl u sebe. Ještě před pár hodinami se vytrácela naděje i jemu.

Mia se vzbudila, ale nikdo vedle ní neležel. Dostala hrozný strach. Nedokázala si to vysvětlit, ale jakmile neměla Rona vedle sebe,tak ji jímala hrůza.

"Rone? Rone! " volala a posadila se prudce na posteli až se jí zamotala hlava.

"Ano?" Ron vyšel z koupelny a ve spěchu si ještě utíral pusu a dooblékal tričko.

"Copak se děje, Mio?" Vypadala vyděšeně.

"Já jen, že se tady trochu… no, trochu dost bojím - tady, sama… " Ron k ní přišel a vzal ji za ruku.

"Promiň, já jsem netušil, jsem blbec… Za chvíli přijde madam Pomfreyová, aby tě prohlédla." Byla od něj celá mokrá, jak narychlo vyběhl ze sprchy, sušil si vlasy a mezitím přišla Poppy.

"Dobré pozdní ráno! " vešla a vypadala potěšená tím, jak Mia vypadá.

"Dobré ráno." Pozdravila ji rozrušeně Mia.

Poppy ji prohlédla a opět ji ošetřila rány mastí. Pohlédla významně na Rona.

"Pane Weasley, mohl byste prosím na chvíli se mnou vedle?"

Ron šel, ale Mii se to moc nelíbilo.

Ovedla ho do vedlejší místnosti, kde bylo plno stolečků a židlí pro návštěvy.

"Nechci mluvit před ní…"

"Ale ona se sama bojí, Poppy, nemohl jsem se ani osprchovat, nemůžu tu být dlouho."

"Já vím, já vím, právě o to jde. Radila jsem se s pár lékaři od Sv.Munga a zjistila jsem užitečné věci. Chci vás upozornit - je možné, že slečna Grangerová se teď na vás velice upne. Jste první, koho viděla, jste ten, kdo ji našel a také jsem si nemohla nevšimnout jistých sympatií mezi vámi dvěma. No zkrátka sečteno podtrženo teď budete muset být pořád spolu. Může mít halucinace, zlé sny a možná i panické návaly strachu. Její tělo může opožděně reagovat na ten šok. Bude vás to stát veškerou energii a čas. Máte možnost couvnout."

"Ne, já samozřejmě zůstanu s ní a udělám pro ni vše."

"Ale uvažte to ještě… "

"Ne, zůstanu s ní!" odsekl Rona a nakvašeně odešel za Miou. Nechápal, na co si to všichni hrají. Od začátku si nepřál nic jiného než Miu najít a oni teď dělají, jako by ho to, že se o ni bude starat, obtěžovalo.

Poppy ho ještě zastavila ve dveřích.

"Dobrá tedy, věřím vám, pro začátek by měla začít mluvit o tom, co se jí stalo." A odešla, nechala tam Rona stím nelehkým úkolem stát samotného.

Když se Ron vrátil tak se Mia zamyšleně zeptala:

"Rone, proč madam Pomfreyová nemluví přede mnou?"

"Mii, ptala se mě, jestli s tebou chci zůstat… Samozřejmě jsem řekl, ža ano!"

"Hm, já půjdu do koupelny… "

"Ne, já ti pomůžu, počkej… "

"Rone, nejsem nemohoucí, umím chodit!" namítla Mia rozčileně, ale Ron se nedal. Pousmála se, neuměla svou vděčnost vyjádřit slovy.

* * *

Dny plynuly a Mia se zotavovala. Brzy už nepotřebovala Ronovu pomoc při chůzi ani při jídle. Rány se hojily, alespoň ty na těle. Několikrát za ní byli na návštěvě Harry s Lenkou a McGonnagallová s Brumbálem.

O svém pobytu v doupěti Smrtijedů ale nemluvila a i když to znamenalo její delší pobyt na ošetřovně, Ron se rozhodl, že o tom nezačne, dokud ona sama nebude chtít.

"Už jste to zkoušel?" dorážela na něj Poppy.

"Ne, ona o tom nechce mluvit, musela prožít hrozné věci a já nebudu ten, kdo jí to připomene!"

"Ale aspoň to zkuste! Je to důležité, potřebuje to ze sebe dostat. Nemůžu ji pustit dřív než zjistíme, jestli nemá sebevražedné sklony nebo podobně!"

"Sebevražedné sklony? Bože, tak to já to zkusím!" přistoupil na dohodu a začal si lámat hlavu s tím, jak začít o té hrůze, aby se Mia rozpovídala. Sám to nechtěl vědět, trápil by se. Ale pokud se Mie uleví, je ochoten ji vyslyšet. Šel tedy za Miou a rozhodl se ale, že o tom začně až po koupání.

"Mio? Já půjdu do sprchy, ano? Budu hned zpátky… " Mia vypadala divně, ale Ron šel.

Zmizel ve dveřích, Mia seděla na posteli, byla jí trochu zima a tak si přetáhla přes holá kolena Ronovo tričko. Najednou si vzpomněla na ty chladné oči a plavé vlasy a na hůlku, co ji tak trápila. Pořád se jí před očima objevoval ten odporný chlap. Ta hrůza, co v ní kypěla MUSELA VEN. Utíkala do koupelny, uviděla Ronovu siluetu.

"Rone! Já - už nechci, už nemůžu! " sesypala se podél stěny k zemi. Ron se strašně lekl, sahal rychle po županu, ale nahmatal jen ručník, omotal si jej kolem beder a málem uklouzl, jak se snažil doběhnout k plačící Mie.

"Miuško, bože, copak se ti stalo?" Ron byl tak zoufalý, když nevěděl, co se děje, že ji chtěl uchlácholit aspoň slovy. Vzal ji do náručí a odnesl vedle, kde ji posadil na postel.

"Tak copak se stalo?"

"Já - já už takhle dál nemůžu, Rone, musíš mi pomoct!" naléhala na něj rozrušeně a zajíkala se pláčem.

"Ale copak se ti stalo?"

"Já ho pořád vidím před sebou, Rone!"

"Mio, to přejde, neboj, to přejde… " Ron byl tak zoufalý, že nevěděl, co dělat a tak jen Miu pevně držel a utíral jí slzy, které se jí znova znova rozutíkaly po tváři.

Když se aspoň trochu uklidnila, Ron se snažil začít s ní mluvit.

"Jsi celá mokrá, jak tě tady mačkám… "usmál se na ni povzbudivě.

"Mio, nechceš mi říct, co se tam stalo?" zvážněl trochu a opatrně se na ni podíval. Ihned zalitoval toho, co řekl, když viděl hrůzu v jějích očích.

"Ne, tak ne, promiň. Teď není nejvhodnější chvíle."

"no já nevím, bylo to hrozné… " Sklopila oči. Chytil ji za ruku.

"Vyvedl mě ven z bradavických pozemků… a pak se se mnou přemístil tam - do toho hnusného domu… A pak -" pokračovala až na Ronovo pobídnutí " - pak mě znásilnil, nejdřív Draco a po kletbě - omdlela jsem - pak asi i Lucius a pak chtěl znova… Přišli jste vy a já jsem se asi znova narodila." Usmála se na něj, po vtáři se jí ale koulely slzy velikosti hrachu. Koukala na něj s takovou něhou, jakou u ní Ron ještě neviděl.

Ještě ne…

Ron si uvědomil, že ta žena, která před ním sedí už nikdy nebude ta panovačná a nafoukaná Hermiona Grangerová. Přesto ji milovala a asi ještě víc. Rozhodl se ji nějak rozptýlit.

"Co kdybychom šli zítra ven na procházku, všude je plno listí…" Mia se na něj překvapeně podívala a pak se usmála a šťastně přikývla. Tak přece jen mě Ron neopustí, pomyslela si, když usínala.

Když se Ron ráno probudil, Mia už seděla oblečená vedle něj. Moc jí to slušelo, měla na sobě hnědé manšestráky a dlouhý béžový svetr.

"Tak co? Říkal jsi, že půjdeme ven a teď prospíš celé dopoledne." Usmála se a Ronovi udělala její dobrá nálada velkou radost.

"Hned jsem zpátky!" vyskočil z postele a rychle utíkal do koupelny.

Mia se smála, těšila se, že se vrátí vše do starých kolejí. Ron se za chvíli přiřítil zpět, oblečený a Mia si i všimla, že moc hezky voní, když se k ní naklonil. Táhl Miu do kuchyně pro jídlo. Chtěl ji překvapit malým piknikem.

"My dnes nebudeme jíst na ošetřovně?"

"chtěl jsem si udělat malý piknik, musíš být na čerstvém vzduchu."

Celý den chodili po školních pozemcích a mlčky si užívali toho, že mají jeden druhého. Mia byla ráda, že její bolest byla přece jen k něčemu dobrá, našli k sobě s Ronem cestu. Poprvé na něj začala myslet jako na muže. Nakonec nevědomky došli až k jezeru, kam obvykle chodívaly zamilované dvojice. Oni dva to ale nevnímali.

Sedli si na deku a snědli poslední zbytečka jídla, co jim zbyly. Příjemně najezení se vydali podél břehu zpátky k hradu. Mia si nepamatovala, kdy byla naposledy takhle šťastná.

"Tak Harry se dal dohromady s Lenkou?" začala Mia.

"Hm, ano, říkal mi, že se mu líbila už od večírku Křikova klubu… to už je dávno… "

"Ano, to je…, ale Harry si to zaslouží a Lenka je moc hodná…on teď potřebuje opo-" Když vtom Ronovi uklouzla noha a skončil na zemi, strhl s sebou i Miu.

"Mio? Není ti nic?!" strachoval se, ale Mia se smála až se za břicho popadala.

"Spíš jestli jsi to přežil ty, já jsem padala na tebe, do měkkého…" Vypadala nádherně, poprvé se takhle upřímně smála.

Mia se koukla na Rona ten se chtěl zvednout, neušel jí jeho pohled. Zastavila ho a viděla v jeho smaragdově zelených očích touhu. Nebylo pro ni v tu chvíli nic jednoduššího než políbit ho na jeho hebké a plné rty. I když nechápala, co dělá, naklonila se a přitiskla svoje rty na jeho. Jen lehce a nesměle. Odtáhla se a spatřila Rona, který na ni jen vyjeveně zíral. Nečekal, že po tom, co od mužů zažila ještě bude s někým šťastná. Chtěl ji polibek oplatit, ale mohl by tím něco pokazit a tak jen vstal a zvedl ji, když mu vlípla malou pusu na tvář.

Došli na ošetřovnu, Mia se celou dobu záhadně smála.

"Miuško?"

Stočila na něj svůj pohled a ustala v polovině pohybu.

"Ano?" Tvářil se vážně.

"Chtěl jsem ti jen říct, že zítra je Halloween…" Mia si oddechla.

"Chceš, abychom šli spolu, že?" dovtípila se.

"Samozřejmě, že půjdeme spolu, to je jasné…" Ron se přesto tvářil divně.

"Bude tam on…" Mia se zatvářila vyděšeně.

"Brumbál ho tu nechal, přísahal, že je na naší straně a stav, ve kterém ho přivezli o tom i vypovídal. My jsme s tím samozřejmě nesouhlasili, ale proti Brumbálovi nikdo nic nezmůže, je nepoučitelný…" Mia vypadal, že asi vybuchne vzteky, pak ale jen přikývla a řekla:

"Tak zítra v sedm, Rone." Dovysvlékla si svetr a nechala Rona stát, odešla do koupelny a když se vrátila, tak si jen lehla do postele. Ron si po chvíli přilehl k ní.

"Mio? Děkuju za tu pusu dneska." Byl trochu rozpačitý.

"Já se snažím, Rone. A miluju tě, to víš…" Zadívala se mu přímo do očí. Viděla v nich radost a snad i trochu překvapení. Nakonec se naklonila a znova ho políbila. On se jen chvilinku rozmýšlel, ale pak ji taky políbil, ale vášnivě a hladově. Líbali se snad věčnost. Mia se snažila myslet jen na jeho rty.

Když vtom ale Ron zabloudil rukou k jejímu výstřihu a začal rozepínat knoflíčky na její košili. Mia se snažila, ale když se znovu objevila jako halucinace ta hrubá mužská ruka, nemohla už dál.

"NE! Ne, já nechci…Rone!" vyskočila z postele, slzy v očích a rozběhla se pryč z ošetřovny. Chtěla být daleko, zranila Rona a bolelo ji to. Ron se rychle vzpamatoval a běžel za ní. Dostihl ji ještě u dveří, prudce ji chytil a obrátil k sobě.

"Rone, promiň, já nemůžu, promiň!" Sevřel ji v náručí a pevně přitisknul k sobě.

"Miunko, nic se neděje… Potřebuješ čas… " Odnesl ji do postele, kde mu po tom, co se uklidnila, spokojeně usnula v náručí. Přehnal to a měl obavy, jestli s ním Mia ještě vůbec někam půjde.

Když se Ron ráno probudil, Mia seděla na posteli zády k němu a jednou rukou si držela břicho.

"Hermi? Bolí tě něco?" Hermiona se lekla, vyskočila a trochu zkřivila tvář bolestí. Ron vylítl z postele a chytil ji za ruku.

"Tak, Miunko, řekni mi, co tě bolí!"

"To nic…Rone, promiň mi ten včerejšek…" začala Mia s ruměncem ve tváři.

"Ne! To já se omlouvám, byla to moje chyba, přehnal jsem to…"

"Změníme téma, půjdeme do těch Prasinek dneska s  ostatními?" zeptala se, když si vzpomněla na návštěvu kouzelnické vesničky.

"Ale je to daleko, zvládneš to?" pochyboval Ron.

"Mazej do koupelny a ať už jsi nachystaný!" zasmála se a když zmizel v koupelně, úlevně se zhroutila na postel.

Dnes ji opravdu hodně bolelo břicho a bylo jí špatně od žaludku,ale nechtěla kazit dnešní krásný den.

Prošli s Ronem celé Prasinky, koupili si nové brky, inkoust a nějaké cukrovinky z cukrárny Medový Ráj. Večer se Mia odebrala do koupelny,aby se připravila na večírek na oslavu Halloweenu. Když vyšla ven v černých šatech po kolena a s rozpuštěnýmí vlasy, Ron byl omámený… On sám si oblékl kalhoty a proužkovanou košili.

"Hm-strašlivě ti t sluší, Mio!"

"Tobě taky…"

Vešli do nádherně vyzdobené Velké Síně a všichni je radostně zdravili..

"Takže jsem už všichni, příjemnou zábavu!" dořekl Brumbál a když tleskl, stoly se už prohýbaly pod náporem jídla.

Mia se smála,jedla ,pila, tančila a připadala si stejná jako ostaní, ničím nepoznamenaná, byla šťastná…

Vtom ji chytila hrozná křeč do břicha a ona se vymluvila,že si musí odskočit. Ron si sedl,že na ni počká. Přehodila si šál a šla ven, odhodlaná počkat až to přestane a pak se chtěla vrátit.

V polovině chodby ji však čekalo velkké překvapení v podobě vyhublého, zjizveného a tak sobě nepodobného Draca Malfoye. Oba se zastavili a chvilku si jeden druhého měřili pohledem. Mia chtěla beze slova projít, ale Draco ji chytil za paží a zadržel.

"Vypadáš dobře, Hermiono…"řekl unaveně.

"Zato ty ne!"opáčila statečně. Nedala na sobě znát, že se o ni pokouší mdloby.

"Právě jsem se na sebe díval do zrcadla, takže mi to skutečně nemusíš říkat. Jsi tu s ním?"

"Ne s NÍM, ale s Ronem, jestli se ti to nedoneslo, tak Ron byl ten, kdo mě zachránil před tvým otcem a Tebou!"

"Já jsem to tak nechtěla, věř mi…"

"Mám ti věřit, zbláznil ses?"

"Já jsem tě miloval…"zašeptal…

"To je sprostá lež, nech mě být!" Mia utekla s pláčem na ošetřovnu. A Draco už zřetelně rozeznával Ronovu postavu blížící se k němu.

"Kde je Mia a co jsi jí udělal, ty zasranej prevíte?"

"Utekla…"

Ron našel Miu sedět na posteli, ale neplakala,jen koukala do prázdna.

"Mii?"

"Jé, Rone ty jsi mě našel…"

"Je ti něco?"

"Ne,ne…není…"

Sedl si vedle ní a zadíval se jí do očí.

Mia si ho přitáhla k sobě a líbla ho na rty…Později všechny jejich svršky skončily na podlaze a oni spolu prožili noc… Spokojeně usnuli v objetí.

Ron otevřel oči a chvíli hleděl do stropu, pak se otočil a chtěl políbit Miu, ale nebyla tam, jen po ní zůstala velká krvavá skvrna na prostěradle. Ron vyskočil, bylo zle! Nevěděl,kam má utíkat, když vtom uslyšel tiché vzlyky z koupelny. Vtrhl tam a pohled, co se mu naskytl, byl hrůzný… Mia seděla na zemi v kaluži krve a na sobě měla jeho bílou košili celou od krve… Chvíli tam jen stál a nebyl schopen hrůzou slova. Pak se vzpamatoval a oba přemístil do nemocnice.

Mia ležela na bíle povlečené posteli a právě odcházel doktor.

"Tak, Mio, tříměsíční sexuální půst,jo?"

"NO jo, Rone ,jak my to vydržíme?"

Ron se usmál a ona po něm hodila polštář…

KONEC