Kouzelný svět Harryho Pottera

Bylo 1. července, první den prázdnin, první den, kdy se všichni školáci a studenti mohli ulejvat doma a nemuseli do školy. Snad úplně každý se těší na prázdniny. Léto, slunce dovolená, tábory... prostě kdo by dal přednost škole? Vlastně, jeden takový člověk by se našel! Byl to mladý černovlasý štíhlý chlapec s kulatými brýlemi na nose. Tento chlapec by dal naprosto všechno za to, aby mohl zůstat ve své škole a nemusel se vracet domů. Tedy pokud se tomu domov dalo říkat! Věděl že až se vrátí za školy, nikdo ho tu nebude čekat. Jeho rodiče byli mrtví. Zabil je nejmocnější kouzelník všech dob, Lord Voldemort! S chlapcem, který celý den nevystrčil paty ze svého tmavého neuklizeného pokoje, se tento zlý muž už dvakrát setkal. Jejich první setkání nedopadlo zrovna nejlépe. Voldemort zabil jeho rodiče a poté se chystal zabít i jeho, ale něco selhalo a kouzlo se otočilo proti němu! Přišel o tělo, byl jen přízrak. A chlapec přišel o svou rodinu, kterou nikdy neměl možnost poznat, a na čele mu kletba, která ho měla zabít, udělala pouhou úzkou nachovou jizvu, která svým tvarem připomínala blesk a která už nikdy nezmizí! Od té doby chlapec vyrůstal u své tety a strýce, kteří žili v Kvikálkově ve svém rodinném domě v Zobí ulici číslo 4. Vyrůstal vedle zhýčkaného a rozmazleného bratrance Dudleyho Dursleye, syna jeho tety a strýce. Při druhém setkání s Lordem Voldemortem utrpěl několik málo zranění, ale opět přežil! Zachránil spolu se svými nejlepšími kamarády Ronem a Hermionou Kámen Mudrců, jež poskytoval nesmrtelnost a věčný život! Nyní se ale musel vrátit ze své školy, školy čar a kouzel v Bradavicích. ANO, byl to Harry Potter!

                    Harry seděl ve svém pokoji na staré rozvrzané posteli a četl si v knize „Jak se bránit, jak útočit a jak zabít“, byla to další z mnoha knih z jeho školy. Toto byla kniha obrany proti černé magii, předmětu, který měl Harry ze všech nejraději. Na zemi po celém pokoji ležely rozházené učebnice, brky, pergameny a různé oblečení. Už nevěděl co by měl dělat. Všechny domácí úkoly si již vypracoval a to byl teprve první den prázdnin. V jeho temném a ponurém pokoji mu dělala společnost pouze jeho velká sněžná sova Hedvika. Seděla na parapetu jeho otevřeného okna a zírala svýma jantarovýma očima ven do slunečného horkého dne. Tlumeně zahoukala a Harry zvedl své velké jasně zelené oči od rozečtené knihy a spočinul na ní pohledem. Jeden kratičký pohled mu stačil k tomu, aby rozpoznal, proč ho sova vyrušila. Zvedl se z postele a přešel k oknu. Jasné slunce venku ho oslepovalo. Pokusil se zaostřit a náhle to spatřil. Přímo k jeho oknu letěla velká hnědá sova a v pařátech držela nažloutlou obálku. Harry věděl co mu sova nese. Byl to seznam učebnic a pomůcek pro druhý ročník v Bradavicích. Sova přistála na parapetu vedle Hedviky, která se dotčeně načepýřila, vlétla dovnitř do pokoje a posadila se na svou klec. Školní sova napřáhla nožku, aby mohl lépe sundat dopis a opět odlétla. Chlapec nevěděl jestli má být zklamaný nebo šťastný. Čekal že mu napíše jeden z jeho kamarádů ale místo toho to byl jen dopis ze školy. Roztrhl obálku a přečítal si seznam.... posadil se do starého otrhaného křesla a četl dopis. Nevšiml si ovšem že mu z jeho obálky při roztržení vypadl malý kus pergamenu. V tu chvíli se ozvaly venku za dveřmi  pokoje na odpočívadle spěšné kroky. Do jeho pokoje vtrhl strýc Vernon, klepat se nanamáhal. Při otevření dveří se udělal průvan, který lísteček odfoukl pod postel. „Harry? Harry? Harry!“ křikl strýc ze dveří. „Ano strýčku Vernone?“ ozval se konečně Harry, zvedl se z křesla a vylezl zpoza rohu. „No to je dost, že se taky ozveš“ zabručel nevrle. „Potřeboval bych, aby si na chvíli zmizel z domu“ řekl mu jako by mu právě oznamoval že venku je vážně krásné počasí. „P- Prosim?“ zeptal se nevěřícně Harry, který se chtěl přesvědčit jestli to náhodou nepochopil špatně. Strýc Vernon se jenom ušklíbl jeho nevěřícnému pohledu. „ Přijede teta Marge!  Ona o tobě neví. Neví vůbec nic a nechci, aby se na tom něco změnilo. Přijede dnes okolo čtvrté hodiny, myslim jako odpoledne, a bude tu týden...“ Strýc Vernon se zarazil a zhluboka se nadechl. Zřejmě se obával Harryho reakce, až mu řekne co by po něm potřeboval. „No a...“ bylo vidět jak přemýšlí nad tim, jak to říct, aby to neznělo moc hrubě ale jasně! „ A..?“ zeptal se netrpělivě a chladně Harry. Možná více chladněji, než zamýšlel. „ A prostě nechci aby tě tu viděla, slyšela nebo cokoli podobného. Proto máš dole v garáží připravený stan. V údolí u rybníka je skvělé místo na stanování. Teď si sbalíš věci které na ten týden budeš potřebovat a za půl hodiny sejdeš dolů do kuchyně. Petunie ti tam připravuje nějaké jídlo a pití s sebou rozuměls?“ a aniž by čekal na odpověď se otočil a vyšel z pokoje. Ještě než stihl zavřít dveře si zřejmě na něco vzpomněl. Otočil se zpět k Harrymu a sáhl do kapsy. „ Jo.... a tady máš ještě nějaký peníze. Kdyby ti jídlo co ti Petunie připraví nestačilo.“ a podal Harrymu 200,-. Aniž by na svého synovce pohlédl se otočil a odešel dolů do kuchyně. Chlapec zůstal ohromeně neschopen slova stát s penězi  v ruce. Pak Hedvika hlasitě zahoukala a to ho vytrhlo z transu. Začal pobíhat po pokoji a házel všechny věci které bude potřebovat na hromadu na postel. „ Spacák, karimatka, bunda, plavky, ručník, tričko, kraťasy, repelent.... repelent? Kam jsem jenom k čertu dal ten repelent?!“ vyšel z pokoje na odpočívadlo nad schody a přešel do koupelny. „Aháááá, tady je.“  vzal repelent a chystal se jít zpět do svého pokoje. Už měl ruku na klice když uslyšel ze zdola z kuchyně hlasy. Zaposlouchal se a zjistil že se Strýc s tetou hádají. * To přece není možný, oni se hádají!- No a co jako jsou to taky jenom lidi ne???-  No jo ale oni vždy drželi pospolu- Co kdyby sis šel dobalit ty věci nebo z tebe udělá Vernon mrtvolu?!- No jo!* Naházel všechny věci do batohu a přidal ještě pár knih, svou hůlku a neviditelný plášť. V hlavě mu ale pořád ležela hádka tety a strýce. Hádali se kvůli němu? Popadl batoh a sešel do kuchyně. Na stole spatřil prostřenou svačinu pro jednu osobu, tudíž pro něj, a ohromný batoh plný jídla a pití. Vyvalil na něj oči a pohlédl na tetu Petunii. Ta mu pohled opětovala a... cože?.... usmála se na něho!!!? Tak tohle Harry nechápal už vůbec. *Tak tohle je mazec, buď se tu zbláznili všichni okolo a nebo já!- Zbláznil si se ty!- Hmm... ale ty jsi moje druhé JÁ  to znamená že si se muselo zbláznit i ty!- Myslíš si že si mě setřel? Jsi na omylu!- Zmlkni- Ty zmlkni!!!!!- Drž už hubu nebo se neznám!!!!!!!!!!!- O.K.*

                 „Sněz si tu svačinu a pořádně se napij, venku je teplo aď nedostaneš úpal! A máš už všechno sbalené?“  zeptala se ho mile, až nepřirozeně mile teta Petunie. „Ano teto...“ odpověděl váhavě. „Skvělé, tak si to sněz a až budeš tak tě Vernon zaveze k tomu rybníku, aby jsi nemusel táhnout tolik těžkých tašek.“ mluvila stále s úsměvem. „A až Marge odjede tak pro tebe Vernon zase přijede ano?? Tak dobře. Já jedu nakoupit tak zatim ahoj“ byla na odchodu. „Na shledanou za týden“ dostal ze sebe Harry stále překvapený tím zvláštním tetiným chováním! * Ty bláho to bude tejden, někde u smradlavýho rybníka a ve stanu , na kterej bude pražit sluníčko! to se mám na co těšit!- O ty chudáčku...*

                Když dojedl svačinu, popadl oba dva těžké plné batohy a pachtil se s nimi do předsíně kde si vzal nějaké svoje boty a vydal se ven k autu, které bylo již připravené a nastartované. Složil věci do kufru a šel do garáže pro stan. Ale to už mu běžela Petunie naproti a v ruce nesla.... STAN??? * Ona musela spadnout na hlavu- Někdo nemusí padat na hlavu aby byl blbej, o tom by si zrovna ty mohl vyprávět ne?- ZMLKNI!!!* „Nech to být teto, já to vezmu“  přešel k teté a vzal jí poměrně těžký stan z ruky. „Oh, děkuju!“ to snad ani nebylo možný... ona mu děkovala! váhavě se na ní usmál a už zavíral kufr a nasedal do auta. Když ho Vernon asi za deset minut vysadil u opuštěného zarostlého rybníka, byla to pro něj prapodivná svoboda, byl to nezvyk.... tento týden si mohl dělat co chtěl. Mohl jít spát kdy chtěl, mohl vstávat kdy chtěl, mohl si dělat co chtěl! Ale v první řadě musí najít místo, kam postaví stan. Za stavby stanu měl hrůzu, v životě to nedělal a pochyboval, že mu bude stačit jenom stručný návod.

                Obešel již skoro celý rozlehlý rybník, když konečně spatřil vhodné a dokonalé místo pro jeho stan. Bylo to na kraji hlubokého temného lesa, který mu strašně připomínal Zapovězelý,  asi třicet metrů od písčité pláže. Stromy ho chránili pře sluncem i větrem a deštěm a i kdyby se přijeli koupat k rybníku nějací lidé, nespatřili by ani jeho, ani stan.

                Stan postavil asi za hodinu. Byl spokojen sám se sebou, protože se mu to povedlo hned na poprvé. „Tak tohle by se Ronovi určitě nepovedlo!“ pomyslel si spokojeně. Když si dovnitř stanu, který byl celkem vzato prostorný, uspořádal všechny své věci na správná místa, vzal si ručník, natáhl si ho vedle stanu, lehl si a opět se začetl do jeho teď už staré učebnice Obrany proti černé magii. Bylo mu příjemně. Ve stínu stromů ležel a četl více jak hodinu. Ale jak se blížilo k poledni bylo stále více a více teplo. Harry se začínal potit a lezlo mu to na nervy. Až to nevydržel! „Krucy já se tu snad upeču!!!!!“ vykřikl popuzeně, zaklapl knížku a začal se svlékat. Bez dlouhého rozmýšlení se vrhl do příjemně chladné vody. Vylezl až když už měl úplně rozmočené prsty na nohou. Lehl si zpět na deku a přemýšlel.

                Co měla znamenat ta hádka mezi strýcem a tetou? A proč se k němu teta náhle chovala tak přívětivě? A proč mi sakra ještě nenapsali Ron a Hermiona? Slíbili že napíšou hned ráno! Nestalo se jim něco? Jak se dostanu do Příčné ulice, abych si mohl nakoupit věci potřebné do Bradavic?

                Ale teplo a plný žaludek udělali své. Harry podlehl únavě a usnul. Zdál se mu zvláštní sen. Byl hadem. Byl v těle hada a plazil se po zaprášené staré kamenné podlaze. Před sebou uviděl otevřené dveře. Pronikl do vnitř a dával si pozor aby ho nikdo neviděl ani neslyšel. Byl v malé temné komnatě. Okna byla zatlučená prkny, v krbu hořel oheň, tapety ze zdí se sloupávaly, a všude po zemi byly tmavé fleky, které Harrymu až děsivě moc připomínaly krev. V místnosti byla dvě křesla a mezi nimi stolek s dvěmi láhvemi křiklavě zelené tekutiny. Harry se plazil dál. Chtěl zjistit něco více. Plížil se kolem krbu, když náhle promluvil chrčivý vysoký bázlivý hlas. „Žádal jste si se mnou mluvit, můj pane?“. „Jistě, jinak bych tě sem nevolal Mastere. Potřeboval bych od tebe takovou malou službičku“ odvětil chladný zřetelný hlas, ze kterého Harrymu přeběhl mráz po zádech. Ten hlas on znal. Slyšel ho minulý školní rok, když se ocitl v komnatě se zrcadlem z Erisedu a snažil se vybojovat Kámen mudrců dříve než tento člověk, člověk, který neznal smilování, odpuštění, lásku... nic z toho. Sám krutý s nevyzpytatelný Lord Voldemort. „ Jistě si Mastere slyšel o Harrym Potterovi.“ bylo to spíše konstatování nežli otázka. „ Ano, Můj pane, ano slyšel“ ozval se opět ten bázlivý ustrašený hlas. „ Ten kluk mě před dvanácti lety připravil o mé tělo! Jak ostatně sám můžeš vidět. Už mě nebaví tu jen tak sedět a sledovat jak kouzelnickému světu velí ten nanicovatej hlupák Brumbál. Chci zpět své tělo! A už jsem i přišel jak se to musí provést. Potřebuji řadu vzácných a těžko sehnatelných ingrediencí. Jednou z nich je i krev přemožitele. Tudíž Harryho Pottera“ na okamžik se odmlčel a sledoval zmatený výraz v Masterově tváři. „Je to jediná ingredience do mého oživujícího lektvaru, kterou bude problém získat. Snad ještě vedle jedné. To bude ještě těžší. Potřebuji krev dívky.“ zlověstně se mu zajiskřilo v očích. „ Ale můj Pane to nebude tolik komplikované. Na světě je spousta dívek, které by jsme moh...“- zmlkl protože si všiml něčeho, co se plazilo kolem krbu. Harrymu se zastavilo srdce, teď ho určitě objeví! Neodvažoval se pohnout. Master se náhle zvedl a upřel své černé podezíravé oči přímo na hada... na Harryho...

Toto je 1. kapitola z knihy  Harry Potter a kráska z Krásnohůlek. Pokračování najdete na http://www.vse-o-hp.estranky.cz/ . Příjemné čtení!!!